Motto: Kdo se trošku vyzná, ví, že SPRÁVNĚ citát zní „Beagle, nejlepší přítel člověka“…

Popis a povaha plemene beagle (bígl)

Historie. Bígl je dle historických pramenů plemeno vyšlechtěné v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů. Po několik století byl Bígl chován v Anglii na královském dvoře (například Alžběta I.) a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20. století se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je tato rasa rozšířena a velice oblíbena po celém světě. Plemeno bígl se nevyskytuje v žádných dalších variantách…

Tělo a srst. Bígl je kompaktně stavěný pes se silnými kostmi. Má silnou hlavu bez větších vrásek, se středně širokou lebkou a výrazným stopem. Čenich je černý, ale u světle zbarvených psů je slabší pigmentace přípustná. Oči má poměrně velké, mají tmavohnědou nebo oříškovou barvu. Uši má dlouhé, na koncích mírně zakulacené, nízko nasazené, převislé, překlopené dopředu a předním okrajem přiléhající těsně k lícím. Tělo má hluboký hrudník, rovný hřbet a silná, krátká, dobře klenutá a vyvážená bedra. Ocas je nasazený vysoko, je středně dlouhý a silný, nesený vesele nahoru, ale ne zatočený nad hřbet. Pohyb a chůze jsou volné, s dlouhými kroky předních končetin a s nejčastěji také charakteristickým vyhazováním zadních končetin. Povoleny jsou všechny barvy srsti s výjimkou játrově hnědé. Nejčastěji vidíme trojbarevné (černo-hnědo-bílé) nebo dvoubarevné (téměř bílé) bígly, přičemž žlutá může nabývat odstíny od světle žluté až po tmavě červenou. Konec ocasu musí být vždycky bílý. Bígl potřebuje alespoň jednou týdně vyčesávat, s použitím kartáče pro krátkosrsté psy. Také je důležité čištění zubů, doporučuje se jednou za měsíc s použitím pasty s masovou příchutí. Veterináři doporučují i žvýkání kůže.

Povaha: Je to živý, vlídný, přátelský, milý a společenský pes, který někdy bývá svéhlavý. Potřebuje dost pohybu a dobrý výcvik, protože jinak bývá problém s jeho přivoláváním v lese, když narazí na stopu. Pořád se ale snaží udělat radost svému majiteli. Všichni bíglové mají moc rádi děti. Bígl nikdy nebývá „dokonale“ poslušný. Jeho výchova by měla být důsledná, ale zároveň nenásilná a citlivá. Nemá rád neustále opakování jednoho cviku, takže je lepší, když psa vychováváte formou hry. Psa je rozhodně lepší chovat v byte, jelikož se rád účastní všeho dění v rodině. Dodnes je užíván jako lovecký pes. Také se výborně hodí na vyhledávání zakázaných látek, jako jsou narkotika nebo výbušniny. Naše poznámka: to posledně uvedené se doma běžně příliš neuplatní.

Pohyb: Toto plemeno potřebuje hodně pohybu. Dobře oplocená zahrada zabrání tomu, aby mohl bígl utéct. Bere se pravidelně na delší procházky, ale nepouští se z vodítka, pokud si chovatel není jist, že jej má pod kontrolou. Podobně jako u jiných aktivních plemen se pro bígly velmi osvědčily tzv. elektronické obojky. Pes dobře ví, co má na svém obojku a obvykle už toto vědomí stačí, aby bylo jeho chování zvládnuté dimatrálně lépe, než pouze prostřednictvím běžné výchovy...

Čich a chuť: Bígl má excelentní čich. Pro srovnání: člověk má 5 milionů čichových buněk, bígl 220 milionů. Bígl má pořád hlad (naše poznámka: prostě by sežral cokoli ) a nikdy nemá dost. Pokud jej chovatel nehlídá, může mít sklony k obezitě. Úplně nejlepší jsou pro bígly kvalitní suché směsi jako kompletní krmiva: vyvážená a vybraná podle věku psa nebo podle pracovní a pohybové vytíženosti psa.